Gio Ponti
Gio Ponti
Narozen v Miláně v roce 1891. Promuje z architektury na milánské Polytechnice v roce 1920 a začíná pracovat ve studiu Mina Fiocchiho a Emilia Lanci. Od samého počátku své tvorby úspěšně propojuje malířství s architekturou. Kromě toho pracuje v oboru grafiky a scénografie. Spolupracuje s mnoha umělci, k nimž patří Massimo Campigli, Piero Fornasetti a Pietro Chiesa.
Od roku 1923 do roku 1930 je uměleckým ředitelem školy Richard-Ginorim kde maluje mnoho sad porcelánu. V roce 1926 zakládá s vydavatelem Giannim Mazzocchim časopis Domus, který řídí až do své smrti a který mu umožní navázat úzké vzájemně prospěšné vztahy s nejvýznamnějšími světovými architekty a designéry, jako byli Charles Eames a Tapio Wirkkala.
V roce 1931 je povolán do uměleckého vedení skupiny Luigi Fontana a v roce 1932 s Pietrem Chiesou vytváří FontanaArte, pro kterou začínají navrhovat nábytek, stoly a lampy a umělecké vitraje. Stojí u zrodu ceny Zlatý Kompas v roce 1954, dva roky poté se účastní založení sdružení ADI (1956) Ve stejném roce získává cenu Zlatý Kompas. Spolupracuje s Biennale v Monze a od prvního ročníku se stává spolupracovníkem milánského Triennale, pro které připravuje programy při různým příležitostech.
Pontiho projekty zasahují různé oblasti - architekturu, design, reklamní činnost i výuku. V oboru architektury realizuje mnoho soukromých i veřejným staveb, k nimž patří typické domy; v ulici Via De Togni, věžový dům na Corso Venezia, budovy RAI a Ferraia, věž Littoria v Parco Sempione, mrakodrap Pirelli v Miláně, Matematický institut v Římě, katedrála v Tarantu, Villa Planchart v Caracasu, fakulta nukleární fyziky na univerzitě v Sao Paulu v Brazílii, Muzeum moderního umění v Denveru v Coloradu.
V oblasti zařízení interiéru jsou jeho dílem zaoceánské lodi Giulio Cesare a Andrea Doria.
V oboru designu se proslavil zařízením, lampami a objekty navrženými pro FontanaArte, židlí Superleggera a nábytkem navrženým pro Cassinu, příbory pro Christofle, keramikou pro Richarda Ginoriho.
V letech 1936 až 1961 je docentem na milánské Polytechnice.
Jeho návrhářská činnost a především jeho didaktické působení, v rámci něhož pořádal konference po celém světě, mu přinesly nejedno ocenění jako třeba čestný doktorát na Royal College of Arts v Londýně. Zemřel v roce 1979.
Z prací navržených pro FontanaArte se některé stále vyrábějí, jako lampa 0024, Bilia, Pirellina, Pirellone a Tavolino 1932.
Od roku 1923 do roku 1930 je uměleckým ředitelem školy Richard-Ginorim kde maluje mnoho sad porcelánu. V roce 1926 zakládá s vydavatelem Giannim Mazzocchim časopis Domus, který řídí až do své smrti a který mu umožní navázat úzké vzájemně prospěšné vztahy s nejvýznamnějšími světovými architekty a designéry, jako byli Charles Eames a Tapio Wirkkala.
V roce 1931 je povolán do uměleckého vedení skupiny Luigi Fontana a v roce 1932 s Pietrem Chiesou vytváří FontanaArte, pro kterou začínají navrhovat nábytek, stoly a lampy a umělecké vitraje. Stojí u zrodu ceny Zlatý Kompas v roce 1954, dva roky poté se účastní založení sdružení ADI (1956) Ve stejném roce získává cenu Zlatý Kompas. Spolupracuje s Biennale v Monze a od prvního ročníku se stává spolupracovníkem milánského Triennale, pro které připravuje programy při různým příležitostech.
Pontiho projekty zasahují různé oblasti - architekturu, design, reklamní činnost i výuku. V oboru architektury realizuje mnoho soukromých i veřejným staveb, k nimž patří typické domy; v ulici Via De Togni, věžový dům na Corso Venezia, budovy RAI a Ferraia, věž Littoria v Parco Sempione, mrakodrap Pirelli v Miláně, Matematický institut v Římě, katedrála v Tarantu, Villa Planchart v Caracasu, fakulta nukleární fyziky na univerzitě v Sao Paulu v Brazílii, Muzeum moderního umění v Denveru v Coloradu.
V oblasti zařízení interiéru jsou jeho dílem zaoceánské lodi Giulio Cesare a Andrea Doria.
V oboru designu se proslavil zařízením, lampami a objekty navrženými pro FontanaArte, židlí Superleggera a nábytkem navrženým pro Cassinu, příbory pro Christofle, keramikou pro Richarda Ginoriho.
V letech 1936 až 1961 je docentem na milánské Polytechnice.
Jeho návrhářská činnost a především jeho didaktické působení, v rámci něhož pořádal konference po celém světě, mu přinesly nejedno ocenění jako třeba čestný doktorát na Royal College of Arts v Londýně. Zemřel v roce 1979.
Z prací navržených pro FontanaArte se některé stále vyrábějí, jako lampa 0024, Bilia, Pirellina, Pirellone a Tavolino 1932.